Způsob života
Tygr ussurijský obývá
obrovská teritoria, mnohdy
o rozloze až tři tisíce čtverečních
kilometru. Pokud však na
tomto území najde dostatek potravy,
zůstává po celý rok uvnitř
hranic svého revíru. Když
nemá dostatek lovné zvěre, stává
se, že usmrtí i větší domácí
skot nebo psa.
Samice si stejně jako samci
značí své teritorium močí, nebo
seškrabáváním kury na určitých
stromech. Tygr si při
pohybu po svém okrsku pravidelně
kontroluje své značky,
stejně jako značky druhých
tygru. Pachové značky mají
význam nejen při označení určitého
loveckého revíru, ale
současně umožňují i setkání
obou pohlaví v době rozmnožování.
Vzájemně se protínají
pouze samčí revíry se samičími,
protože samci hájí své revíry
před jinými samci. Přičemž
se soustřeďují jen na nejdůležitější
místa hranice.
Samec tygra vede samotářský
život, zatímco samice jsou
naopak tolerantní a zpravidla
se snášejí.
Potrava a lov
I přes svoji velkou sílu
a bystré smysly musí tygr strávit
dlouhé hodiny na lovu, neboť
bývá úspešný pouze jeden
pokus z deseti. Tygr se za svojí
kořistí plazí deset až dvacet pět
metrů. Jeho plížení je velmi
specifické - propadá se v zádech,
zatímco zadní nohy zůstávají
pevně na zemi.
Malá zvířata usmrcuje prokousnutím
hrdla, vetší nejprve
strhne k zemi a pak prokousne
jejich šíji. Když chybuje a nezasáhne
kořist, vzdálí se asi
o dvě stě metrů. V tomto případe
opakuje útok jen zřídkakdy.
Po usmrcení odtáhne tygr
kořist do úkrytu, nejčastěji do
blízkosti vody. Zde žere a pije
vodu, před usnutím si nejprve
ukryje zbytky. Dříve však musí
zahnat všechny potravní konkurenty.
Tygr, tak jako ostatní
velké kočky, žere potravu vetšinou
vleže. Při žraní si kořist
přidržuje mezi tlapami. Tygr se
specializuje na lov velkých kopytníků,
v případě nouze však
žere i ryby, žáby, želvy, ptáky
a myši, občas dokonce nepohrdne
ani různými plody.
Tygr ussurijský obývá
obrovská teritoria, mnohdy
o rozloze až tři tisíce čtverečních
kilometru. Pokud však na
tomto území najde dostatek potravy,
zůstává po celý rok uvnitř
hranic svého revíru. Když
nemá dostatek lovné zvěre, stává
se, že usmrtí i větší domácí
skot nebo psa.
Samice si stejně jako samci
značí své teritorium močí, nebo
seškrabáváním kury na určitých
stromech. Tygr si při
pohybu po svém okrsku pravidelně
kontroluje své značky,
stejně jako značky druhých
tygru. Pachové značky mají
význam nejen při označení určitého
loveckého revíru, ale
současně umožňují i setkání
obou pohlaví v době rozmnožování.
Vzájemně se protínají
pouze samčí revíry se samičími,
protože samci hájí své revíry
před jinými samci. Přičemž
se soustřeďují jen na nejdůležitější
místa hranice.
Samec tygra vede samotářský
život, zatímco samice jsou
naopak tolerantní a zpravidla
se snášejí.
Potrava a lov
I přes svoji velkou sílu
a bystré smysly musí tygr strávit
dlouhé hodiny na lovu, neboť
bývá úspešný pouze jeden
pokus z deseti. Tygr se za svojí
kořistí plazí deset až dvacet pět
metrů. Jeho plížení je velmi
specifické - propadá se v zádech,
zatímco zadní nohy zůstávají
pevně na zemi.
Malá zvířata usmrcuje prokousnutím
hrdla, vetší nejprve
strhne k zemi a pak prokousne
jejich šíji. Když chybuje a nezasáhne
kořist, vzdálí se asi
o dvě stě metrů. V tomto případe
opakuje útok jen zřídkakdy.
Po usmrcení odtáhne tygr
kořist do úkrytu, nejčastěji do
blízkosti vody. Zde žere a pije
vodu, před usnutím si nejprve
ukryje zbytky. Dříve však musí
zahnat všechny potravní konkurenty.
Tygr, tak jako ostatní
velké kočky, žere potravu vetšinou
vleže. Při žraní si kořist
přidržuje mezi tlapami. Tygr se
specializuje na lov velkých kopytníků,
v případě nouze však
žere i ryby, žáby, želvy, ptáky
a myši, občas dokonce nepohrdne
ani různými plody.